Nyní především vám chci říci, že přes všechno, co bude kdy na této stránce napsáno, stále nadevše miluju život. O životě, o jeho hodnotě, o kráse přítomného okamžiku, o radosti z větru, když ti do očí hází měsíční slzy nebo sluneční políbení na rty, o radosti z lidských úsměvů či z předení kočičího raracha, z vůně květů, deště, z každičké vteřiny bytí na tomto strašném a nespravedlivém světě. (Nenechte se svést na scestí předchozími slovy, o světě nemám iluzí a život chválím jaksi navzdory.)
Ano, až dosud byl můj život pohádkou, byť, jak pochopíš, pohádkou poněkud smutnou a možná strašidelnou. Stálo to za to! A co bude dál, to ví čert.
Už nejsem mladý. Má cesta začala před mnoha a mnoha lety. Vlastně ani nevím jak, počátky jsou nejasné. Snad už v dětství - vídával jsem strašidla a miloval pohádkové příběhy. To však jedno s druhým nesouvisí, bujná fantazie je jednou věcí, skutečnost druhou. Ta strašidla jsem si nevysnil.
Toužil jsem po lásce a nebylo jí, místo míru a bezpečí nalézal jsem zlobu a bezcitný chlad. Za pravdu sklízel jsem často výsměch, za city pohrdání a za upřímnost hrubost.
Opravdu zde nechci oplakávat útrapy svého raného mládí, musím však říci, že co mě formovalo byla bolest, bolest byla mou učitelkou a díky ní jsem se stal poutníkem snů.
Hledal jsem pravé zázraky, těch jsem nalezl pramálo a téměř vždy se rozplynuly ve chvíli, kdy jsem v ně uvěřil a vztáhl po nich ruku. To pak zabolí a u srdce ti zatrne. Hledal jsem světlo a naučil se chodit nocí, hledal jsem boha a nakonec hodoval s ďáblem. Porozuměli jsme si... a proč asi?
Vlastně to celé tkví v jakémsi bláznivém odhodlání vydat se na cestu, v duchovním i fyzickém slova smyslu jít a hledat a nenechat se zastavit a nedělat kompromisy. Touha musí být silnější než strach, tehdy tě bolest donutí běžet.
Největší bolestí poutníků je spočátku samota. Zvláště tehdy, když putuješ za láskou.
Nakonec právě tak začínají pohádky. Na své cestě jsem zažil mnohá dobrodružství. Mluvil jsem s kacíři a učil se u černokněžníků, byl jsem kazatelem, básníkem i podomním obchodníkem, byl jsem astrologem, kopáčem, potkal jsem mnohé divotvůrce, miloval ženská vtělení dávných božstev. Osud mi ty lásky vzal a tak nemám v lásce osud.
Napsal jsem, že můj život byl až dosud úžasnou, truchlivou a dobrodružnou pohádkou. A ta pohádka pohádkou zůstává a konejší srdce elixírem řečeným Krása, Moudrost, nebo Poznání.
Buď vítán každý, kdo přicházíš s myslí otevřenou a rozjitřeným srdcem. Buď vítán...