Slovo magie zahrnuje konání, kterým člověk přenáší na prostředí svou vlastní vůli. Ve všech kulturách a dobách se objevují magické rituály a praktiky, které mají jednak zabezpečit základní lidské potřeby jako je potrava, sex, zdraví, bezpečí, náklonnost a moc, jednak řešit konkrétní problémové situace jednotlivců. Analogické myšlení, na kterém se magie zakládá, spoléhá na sílu obsaženou v magických předmětech, slovech a úkonech. Mág je schopen tuto sílu v magickém aktu zpřítomňovat a cíleně směřovat. Bylo by pošetilé upírat magii z principu působnost a potenci, považovat ji a priori za pověrečnou a iluzionistickou strategii řešení. I moderní lidé instinktivně sahají po magických prostředcích a metodách, jakmile narazí na problémy, které se jeví jako neřešitelné. Tento přístup se zdá být nepřiměřený pouze z pohledu omezené racionality. Z psychologického hlediska může být užití magie naprosto úspěšné. Zejména (nikoliv však výhradně) v záležitostech, které mají psychickou příčinu, jako jsou psychosomatická a duševní onemocnění, vztahové problémy, motivační bloky, spirituální krize...

Účinnost magického myšlení se z pohledu analytické psychologie zakládá na působení symbolu a s ním spojeného energetického přenosu mezi vědomím a nevědomím. Dílčí postupy a techniky vypůjčené z magické tradice tak dokonce pronikly do repertoáru moderní psychoterapie.

Lidé se ovšem mylně domnívali a stále ještě domnívají, že magie zasahuje do vnějšího světa přímo, že ovlivňuje přímo objekty, na které je zaměřena. Tak jako značná část lidí ještě věří, že modlitba ovlivňuje samotného boha. Ve skutečnosti magie ovlivňuje člověka, který se rituálu podrobuje. Tím, že pozměňuje jeho psycho-energetický vzorec, vyvolává sekundárně změnu v reakci či rezonanci - tedy odpovídající "echo univerza", okolí a prostředí.

C. G. Jung