Tématem dnešního večera je Osvícení, čili Iluminace.
My, jakožto řád hlásící se k myšlence iluminátství jsme ze své podstaty poutníky za světlem, naším posláním jest tedy světlonošství, stejně tak můžeme se však jevit co pojídači světla, ohňostrůjci, zloději ohně, uctívači Slunce nepřemožitelného a dobyvatelé království ducha. To vše jsou jen různé formy téhož. V každém případě měli bychom být Světlem poněkud opilí a to je samo o sobě dobrým začátkem pro vstup na stezku zasvěcení, která v temnotě počíná a světlem končí, nebo je to celé ještě úplně jinak?
Na počátku bylo prý slovo a bylo-li vysloveno, předpokládáme, že se manifestovalo co první blesk. Impulsem vůle uvolněný a aktivovaný zdroj emanací, výron prasvětla z lůna tmy, jež jest sama o sobě imanencí boží a bylo by tedy snad na místě poopravit předchozí výrok. Předpokládáme tedy spíše, že na počátku bylo TICHO připravené vypudit ze svých útrob hlas, TMA světlem těhotná a ještě něco, co pak roztočilo celý kolotoč.
Co je jasné, a vyplývá to už ze samé podstaty slova, „osvícení“ jest setkáním člověka se Světlem. Co jasné není a v čem se přístupy různí, jsou však účinky a důsledky této podivuhodné konjunkce.
Hovoříme tedy o naplnění světlem, světelné transformaci bytosti, nahlédnutí světla či o „pouhém“ kráčení ve světle?
Kdo je světlem naplněn, musí ho před tím logicky nějakým způsobem vstřebávat. Zmiňoval jsem se již o pojídačích, nyní o požíračích světla – představuji si kuře, které jde „po stopě“ podobně, jako je tomu ve známé pohádce, tj. nachází na cestě světelné oříšky, každý vždy sezobne a hledá další. Kam nakonec dojde, ví jen ten, kdo takto oříšky rozházel. A alchymisté by nám snad mohli napovědět, co se děje se světlem uvnitř a jaká je forma světla vykáleného. Možná však nedojde nikam, protože kdo světlo požírá, tomu hrozí dříve či později exploze. Výbuch se rozplyne a není více kuřete. Smutný příběh, ale je to nakonec cíl vyznavačů mnoha východních duchovních nauk, či spíše jejich západních interpretátorů.
Dále - světelná transformace bytosti jest skutečným majstrštykem vysoké duchovní alchymie. Dochází k prostoupení a mění se samotná substance bytosti. Jak k tomu však dochází? Dlouhodobou askezí, cvičením ducha i těla či jako bleskem zasažením? Zde se opět přístupy různí a to již vůbec nechci problém ještě rozšiřovat tím, že bych do hry zapojil konkrétní kvality různých světel, neboť je Světlo a světlo… Bezpochyby jde o vibrace na souladných vlnových délkách. A nechat se transformovat světlem může i ten, kdo světlo pije. Na rozdíl od onoho ubohého kuřete musí však být schopen rozptýlit pohlcené světlo rovnoměrně do všech částeček své bytosti, tedy – buňky jeho těla musí být takové kvality, aby byly schopny tuto impregnaci přestát.
Kdo světlo v plnosti nahlédne (a nebudeme se zde přeci bavit o něčem menším), tomu, samozřejmě, hrozí oslepnutí. Ba co víc, slepota je v tomto případě téměř zákonitá a celé to náleží k procesu, jímž vznikají skuteční proroci. Zajímavé je, že úkonem opačným, tj. nahlížením temnoty, dochází obdobně k prozření a dokonce k určitému druhu jasnozřivosti. V obou případech oči přestávají být potřebné poté, co jsou jaksi zasvěceny aktem pohlédnutí JINAM.
Poslední z rozebíraných témat – kráčení ve světle, popisuje v nejobecnějším smyslu význam slova osvícení v podobě nejméně tajemné. Osvícením je zde myšleno nahlédnutí věcí komplexně v jejich souvztažnostech, nahlédnutí pod kůži řádu věcí a aplikace tohoto poznání v běžném životě. Takovýto „osvícený“ stává se nositelem rozumu, osvěty, charity atd.
My se však chceme dostat ještě poněkud hlouběji k jádru pudla a zde je třeba zmínit se o dvou speciálních jevech, které se k našemu tématu vážou.
Světlo je v našem univerzu prazvláštním způsobem propojeno s časem. Přesněji řečeno (a nyní velmi zdůrazňuji, že nehovořím jako fyzik) kdo by chtěl světlo dohonit a zmocnit se tak jeho tajemství, čas zastaví, vstupuje do prostoru bezčasí a všichni bohové světla ho pak ochraňujte. V každém případě tvrdíme, že aby byla bytost připravena přijmout Osvícení, je třeba, aby se vymanila z područí běhu času a nalezla způsob, jak bytovat ve věčném teď. A to vpravdě také souvisí s poznáním a přijetím vlastního pravého a bytostného Já. A to je také klíčem k této bráně.
Dalším faktem je, že světlo vytváří odlesky, štěpí se a láme a také vrhá stíny. Jak se pak ale dobrat původní celistvosti a dokonalosti – úplnosti boha, jenž v prvotní emanaci vstoupil ve stvořené bytí a stal se tímto bytím, když sférické zrcadlo bylo roztříštěno a jeho střípky povalují se teď všude. Každý z nich skrývá svou jiskru. Některá světla jsou plameny oltářů, jiná jsou bludičkami na blatech. Na scestí tě může svést chrámová svíce stejně jako bludička, světlo rozumu stejně jako leckteré iluzorní samádhí. Na druhou stranu, i na blatech se dá nalézt mnoho zajímavého a není důvod, proč neprožít svůj okamžik Osvícení právě tam.
Takto jsme uctívači světla stejně jako tmy, z níž se světlo rodí, hledači světla v tmách – na nebi, na zemi i v podsvětí.